1.Můj příběh začíná

13. června 2012 v 16:18 | Marcelka |  Moje malá rodinná historie

Dá se říci, že můj příběh začal dne, kdy jsem dostal svůj dopis. Seděl jsem zrovna s babičkou v kuchyni, když hnědá sova vlétla oknem. Věděl jsem, že moji rodičové byli kouzelníci, ale nikdy jsem tomu nevěnoval pozornost. Bydlel jsem s babičkou a dědou v jenom domě na okraji Brightonu, chodil jsem do normální školy a měj, jsem normální kamarády. Můj strýc Felix mě už od dětství učil hrát na kytaru, tak jsme s kamarády před pár lety založili hudební skupinu. To však v mé nové škole zcela ztrácelo smysl.





Nástup do Bradavic pro mě bylo něco jako jet do cizí země, kde se mluví jiným jazykem. Všechno to začalo docela poklidně. Nastoupil jsem do vlaku a už jsem si našel první kamarádku. Byla to Jenna Hamiltonová. Seděla se mnou v kupé a celou cestu jsme si povídali o našich rodinách. Ona žila v kouzelnické rodině, tak jsem polovinu z toho co řekla, nepochopil, ale i tak to byla sranda.


Naše přátelství ve škole bylo naprosto úžasné a také naprosto neuvěřitelně krátké. Asi dva týdny po mém vstupu do kouzelnického světa vyšel v novinách článek. Byl jsem docela překvapen, protože byl napsán o mně. Když se Jenny dozvěděla, že můj otec se jmenoval Tyler Green, tak naše přátelství rychle ukončila a začala se chovat nepřátelsky. V té době jsem to vážně nechápal. Byl jsem jenom malý kluk, co nebyl v kouzelnickém světě ani dva týdny a už mě celý onen svět nesnášel. Tyler Green byl skutečně můj otec, nikdy jsem ho nepotkal, zemřel ještě dříve, než jsem se narodil. Z toho jak se o něm všichni vyjadřují, jsem usoudil, že to nebyl dobrý člověk a že něco hrozného provedl otci Hamiltonové.


Dnes, 6 let od mého nástupu do Bradavic je můj život mezi kouzelníky dost podobný, jako byl předtím. Moc opravdových kamarádů tady taky nemám, možná bych tam mohl započítat Matta. Je to můj spolubydlící a je docela fajn. Pochází z mudlovské rodiny a nikdy se mě na mého otce neptal, což mi vyhovuje, protože o něm taky vlastně nic nevím.


Z Jenny Hamiltonové se stala pěkná mrcha, ona si ty posměšné nadávky pro mě snad připravuje předem, jinak to není možné, nikdo přece není tak kreativní. Jak říkám, vždy když mě vidí, zahlédne, nebo když jsme ve stejné místnosti, tak se vůbec nestydí a nadávky na mě chrlí přes celou učebnu, i když je přítomný profesor, nebo profesorka.


Mezi učiteli také nemám moc oblíbenců. Většinou se ke mně chovají stejně chladně jako k mým ostatním spolužákům. Když teď o tom tak přemýšlím, uvědomuju si, že je jedna profesorka, co je na mě z nějakého neznámého důvodu milá. Jmenuje se Audrey Davisová. Kdo ví, třeba se do mě tajně zamilovala. Nebojte, dělám si jenom srandu. Je fajn a náš vztah je čistě učitelka a student. Stejně by pro mě byla trochu moc stará.


Se svými kamarády z Brightonu se vídáme každé prázdniny, nepropásnu jedinou příležitost z Bradavic vypadnout. Naše kapela pořád funguje, ale znamená pro nás hlavně zdroj zábavy a peněz. Kéž bych si mohl své přátele vzít sebou do školy. Život by byl hned snesitelnější.


Jednou nastane den a já budu mít možnost lidem ukázat, jak se ve mně spletli. Můj otec mohl být klidně vrah, nebo co to byl, ale já určitě nejsem po něm. I když je už mrtvý tak ho nenávidím už za to, jak se ke mně kvůli němu všichni chovají.


Jednoho dne konečně najdu ten správný smysl života a rozhodně se o to chci s Vámi podělit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nejenfoto nejenfoto | Web | 13. června 2012 v 16:28 | Reagovat

Tak začíná to opravdu moc hezky...

2 Marcelka Marcelka | Web | 13. června 2012 v 16:35 | Reagovat

[1]: Díky, pokud si počkáš, tak přidám za chvilku druhou kapitolu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama