5. Vánoční večírek (část 2)

28. října 2011 v 15:30 | Marcelka |  Jelen a Laň

Druhá část ...


Lily na tuhle poznámku raději nic neřekla. Po tanci se šli zase posadit ke svému stolečku. Tentokrát si k nim přisedl i Sirius Black se svojí společnicí. Ta holka byla dost divná. Neustále se jen usmívala a neřekla ani slovo. Jen obdivně hleděla na Siriuse, který vysvětloval Removi cestu do Komnaty nejvyšší potřeby.

"A to se dokáže proměnit vždy v to, co zrovna potřebuješ?"zeptala se Lily.
"Jo přesně to co si přeješ, nebo co potřebuješ," řekl Sirius.
"Někdy to vyzkoušíme, Tichošlápku," řekl Remus.
"Co znamenají ty vaše přezdívky?" zeptala se Lily.
"Já ani nevím, to tak nějak vyplynulo, asi ani nemají logické vysvětlení," řekl Remus " teda kromě té mojí."

Večer se pomalu začal chýlit ke konci. Někteří studenti se už odebrali do postele, nebo se potulovala ve dvojicích po hradu. Naše skupinka se taky už pomalu vydala do hradu. Siriuse po cestě zastavil nějaký tajemný student a snažil se, aby nebyl vidět. Dorazili jsme do společenské místnosti a tam jsme se rozloučili a každý se vydal do své ložnice. V našem pokoji bylo ticho a kupodivu i pořádek. Všechny postele byly doposud prázdné a upřímně řečeno Lily se ještě nechtělo ulehnout do postele. Měla chuť udělat něco proti pravidlům. Ona je sice prefekt a pro ni většina pravidel neplatí, ale přece se chtěla ještě na něco podívat. Svoje společenské šaty vyměnila za Jeansy a obyčejné tričko. Mávla hůlkou a její vlasy už byly zase rozpuštěné.

Pomalu se vykradla ze svého pokoje a následně i ze společenské místnosti. Po schodech se dostala až do sedmého patra a našla přesně to místo co hledala. Byla strašně zvědavá, v co se místnost promění, když si nebude nic přát. Párkrát jsem prošla kolem prázdné zdi a na ní začaly objevovat obrovské dveře do Komnaty nejvyšší potřeby. Lily pomalu otevřela dveře a vstoupila dovnitř. Místnost byla ohromující, bylo tu několik křesel seskupených kolem krbu. Jedna celá zeť byla pokryta velkou starožitnou knihovnou, v dalším rohu bylo malé umyvadlo s lékárničkou. Kolem umyvadla bylo rozházeno několik vatových tamponů a všechny byly od krve. Lily, měla silný pocit, že není v místnosti sama. Vytáhla svoji hůlku a zeptala se:

"Je tady někdo?"
"Evansová to si ty?" zeptal se Potteří hlas.
"Pottere, co tady děláš a kde vůbec jsi,"zeptala se naštvaně Lily.
"Jen se prosím nelekni, až se ti ukážu," řekl do prostoru Potter.
"Možná tě to překvapí, ale na ten tvůj obličej jsem si už zvykla," natřela mu to Lily.
"Tak jo," řekl James a kousek od Lily se objevila jeho postava.
"Panebože, co se ti stalo," zděsila se Lily.

Jeho obličej sice byl v pořádku, ale měl přes něj tři krvácející jizvy.

"No já…, porušoval jsem školní řád," řekl Potter a pokusil se o úsměv.
"Jestli se snažíš být vtipný, tak teď na to fakt není příhodná doba. Jak se ti to stalo a proč si nešel za madame Pomfreyovou?" řekla Lily a začala mu prohlížet rány.

"Šel jsem se proběhnou po školních pozemcích, teda hlavně do lesa, a začali mě tam lovit nějaká zvířata, tak jsem před nimi začal utíkat. Po cestě mě ale jedna větev trochu švihla do obličeje," zkrátil James svůj příběh do jedné věty.

"Proč tě vůbec někdo začal lovit? Copak si nějaké zvíře?"nechápala Lily.
"Nevím možná na mě ucítili nějaký pach zvířete a cítili se ohrožení." vysvětloval Potter.
"Myslíš třeba pach vlkodlaka, nebo něco takového?"řekla Lily.
"Nevím možná,"
"Asi tomu nebudeš věřit, ale v těch jizvách máš kousky srsti."řekla Lily vyjeveně.
"A jak by se tam asi dostaly," snažil se to James zlehčit.
"Tak to nevím, ale potřebuje to vyčistit a pak jen kouzlem trochu upravit a bude to v pořádku jen doufejme, že ti to nějak nepoškodilo zrak," řekla Lily svůj verdikt.
"Neboj, já mám zrak už od přírody poškozený,"pokusil se James o vtípek.
"Víš co raději buď z ticha, potřebuju se soustředit,"řekla Lily a pustila se do ošetřování.

Asi po půl hodině mlčení, Potterův obličej vypadal už o něco lépe, škrábance ale pořád šly trochu vidět. Pak se oba dva schovaní pod neviditelným pláštěm dostali do společenské místnosti, kde už nikdo nebyl.

"Kde jsi sehnal ten plášť? Tak už chápu, jak ti všechny ty noční výpravy prošly," řekla Lily.
"Ten jsem zdědil po tátovi. Ani nevíš kolik trestů bych dostal, kdybych ho neměl."
"Ještě jednou ti moc děkuju, bez tebe by to zítra vypadalo pěkně ošklivě," poděkoval po několikáté James.
"Neboj, někdy mi to pěkně oplatíš," vysmívala se mu Lily.
"Dobrou noc," řekla a vydala se do své ložnice.
"Dobrou," zvolal na ni James, ještě než zmizela na točitém schodišti.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama