2. Úděl vlkodlakův

3. června 2010 v 20:49 | Marcelka |  Jelen a Laň

Tak a druhá kapitolka je tady. Jak to tak zpětně pročítám, tak si říkám, že tato kapitola není nic moc. No, ale snad se vám bude líbit, jinak nebojte je krátká Usmívající se.



"V závěru letošního roku budete všichni skládat zkoušky OVCE, tak vás prosím nepodceňujte svoji přípravu a využijte každou volnou chvíli ke studiu. Nyní vám pošlu papír na, který zapíšete své předměty, ze kterých chcete zkoušky skládat. " profesorka McGonanagalová nám poslala papír a s úsměvem se dívala na naše vystrašené obličeje.

Další hodinu jsme měli kouzelné formule s profesorem Kratiknotem. Zrovna nám ukazoval nové maskovací kouzla. Kouzelné formule byly pro mě spíše zábava, než předmět. S chutí jsem měnila barvu svých vlasů. Aniie, která seděla vedle mě, na mě házela závistivé pohledy.

"Jak je možné, že ti to tak jde?" zeptala se nechápavě.
"Asi to mám prostě v krvi." řekla s úsměvem Lily.
"To jsem zvědavá, co mám v krvi já." odvětila

Smích přijde jako neřízená střela, v jednu chvíli sedíte v klidu v lavici a druhou chvíli se už popadáte za břicho a snažíte se nepřestávat dýchat. Aniie se snažila soustředit na formuli, ale celým soustředěním jí zčernal obličej. Můj výbuch smíchu však přivolal pohledy všech mích spolužáků. Brýlatý čaroděj se na mě také díval a široce usmíval.

"To je moje holka." zvolal přes celou učebnu.

Okamžitě jsem se přestala smát a podívala jsem se na něj mým vražedným pohledem. Věděla jsem, že se mu líbím, ale on se ke mně vždy choval hrozně urážlivě. Neustále na mě něco pokřikoval a zkoušel to na mě snad třikrát denně. Proti mému odmítnutí byl už neuvěřitelně odolný a vždy si ze mě stejně udělal srandu. Poslední dobou jsem se v knihovně hodně učila na OVCE a už nejednou jsem ho tam zahlédla taky. Vždy si půjčoval nějaké knihy o zvířatech nebo čarodějných tvorech. Skoro jsem tomu nechtěla věřit, James Potter a učí se?

Po obědě jsem zamířila do nebelvírské věže pro nějaké učebnice. A po cestě jsem zasenarazila na Pottera.

"Potřebuješ něco, Pottre?" zeptala jsem se znechuceně.
"No víš, nesuti vzkaz od Křiklana." řekl předal jí vzkaz a zase odešel.

Milá Lily,
bylo by mi potěšením, kdybyste se ke mně
zastavila na malou večeři s pár přáteli.
S úctou
profesor H. E. Křiklan

Jeho večeře byly stejné jako vždy, na konci večera nás pozval na jeho každoroční vánoční ples.
"Chtěl bych vás přestavit pár mých známých. Přiveďte si sebou nějakou společnost. Věřím, že to bude velice pěkně strávený večer.

Když nás konečně pustil, začala jsem uvažovat, koho bych mohla pozvat. Přišla jsem do svojí ložnice a sedla jsem si na parapet. Zadívala jsem se na krásnou oblohu, kde vévodil velký bílý měsíc a hned mi bylo jasné, koho pozvu.

Další den ráno jsem se probudila s úsměvem na rtech. Pěkně jsem se oblékla a utíkala na snídani, a doufala, že tam na mě ještě něco zůstalo. Po jídle jsem se ještě zastavila za Remusem na ošetřovně. Vypadal ještě bělejší než kdy předtím.

" Jak se cítíš." zeptala jsem se, když si mě konečně všiml.
"Děsně." odpověděl jednoduše ale výstižně Rem.
"Víš, Křiklan zase pořádá vánoční večírek a mě napadlo, jestli by si nechtěl jít se mnou."

Rem vypadal docela překvapeně, když si uvědomil na, co se ho ptám.

"No jsi můj kamarád a byla bych hrozně ráda, že jsem tam s někým jako ty."

Nakonec s úsměvem souhlasil a pak znovu zavřel oči.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 4. června 2010 v 19:27 | Reagovat

no remus je teda kamarád, jít na večeři s holkou která se líbí jeho nejlepšímu kamarádovi

2 ginnouš ginnouš | Web | 6. června 2010 v 16:41 | Reagovat

Pěkné..jinak ano na mém blogu jsou Dohazovači z Bradavic a ty povídky co si psala..

3 Hermí Hermí | E-mail | 19. února 2014 v 18:19 | Reagovat

[1]: Jo, to je fakt:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama