1. Jak to všechno začalo aneb jejich seznámení

2. června 2010 v 22:35 | Marcelka |  Jelen a Laň


Tak v první kapitolce vám popisuji jak se James a Lily poznaly. Jako hlavní kostru jsem použila to co je v knize tak se nedivte, až vám to bude připadat stejné a prosím komentíky jak se vám přepsaná verze líbí :-D Zatím je vše psáno v i-ch formě.



Nastoupila jsem do vlaku a podívala jsem se z okna, venku stáli moji rodiče a mávali mi a široce se na mě usmívali. Moje sestra stála vedle nich a tahala mámu za rukáv, jako gesto, že už chce jít pryč. Vlak se dal pomalu do pohybu a rodiče mi naposled zamávali a pak už se ztratili v oblaku páry.

Najednou se za mnou ozval známý hlas, co mě oslovil.

"Tak co Lily, nepůjdeme si najít kupé?"
"Jasně, už jdu Seve." odpověděla, Lily.

Pomalu jsme procházeli chodbičkou vagónu a hledali místo k sezení, ale většina kupeček už byla obsazena staršími studenty. Nakonec ale přece našli jedno úplně prázdné. Nasoukali dovnitř všechny své věci a pak už se konečně pohodlně posadili.

"Je mi líto jak se k tobě tvá sestra zachovala. Doufám, že to nebylo kvůli mně." začal Sev.
"Ne za to ty nemůžeš, ona je prostě taková, určitě to tak nemyslela." omlouvala, Lily svou sestru.
"Ale myslela." řekl Sev natvrdo.

Jejich rozhovor byl najednou přerušen dvěma chlapci, kteří najednou vstoupili do jejich kupé.

"Ahojte můžem si sednout?" řekl ten rozcuchanější z nich.
"Jo jistě pojďte." řekla, Lily vlídně.

Oba dva si sedli a pokračovaly spolu ve svém rozhovoru. Sev je jen přelétl pohledem a vrátil se zpět k Lily.

"Doufám, že budeme ve stejné koleji." řekl s nadějí Sev.
"To by bylo senzační." přitakala, Lily.
"Skvělé by to bylo ve Zmijozelu." pokračoval Sev.
"Zmijozel, si cvok, kdo by chtěl patřit do Zmjozelu??" vmísil se jím do řeči ten rozcuchaný kluk.
"…Víš celá moje rodina chodila do Zmijozelu." řekl ten druhý kluk.
"A hrome, a mě ses zdál docela normální."
"No, třeba se dostanu někam jinam, byl bych docela rád."

Ještě chvíli ti dva spolu takhle diskutovali a pak se vrátili k Sevovi a začali ho poměrně urážet. Usoudila jsem, že si raději půjdeme sednout jinam, nenechám přece svého kamaráda, aby ho urážely.

"Už tam skoro budeme." řekl Sev. "Měli bychom se převléct do hábitů."

A měl pravdu, po chvilce jsem ucítila, jak vlak pomalu zpomaluje. Vyšli jsme ven na nádraží a okamžitě nás ofoukl studený vítr. Všimla jsem si, že na nás pokřikuje nějaký obrovský chlap. Vypadal docela děsivě, ale jeho hlas zněl velmi přátelsky a mile.

"Prváci ke mně." zaburácel znovu obr.

Všechny nás pěkně přivítal a pak nás odvedl k velkému lesklému jezeru. Zvedla jsem oči a uviděla jsem nádherný obrovský hrad, v jehož oknech svítila malá světlíčka.

"Milá Lily, představuji ti Bradavice." pošeptal mi Sev, který stál hned za mnou.

Ušklíbla jsem se a začala jsem nastupovat do loďek, které nás měly převést přes vodu. U vchodu do hradu nás čekala vysoká, přísně vyhlížející čarodějka. Ta nás zavedla do hradu a dovedla nás až před obrovské honosné dveře. Jmenovala se profesorka McGonagalová. Pověděla nám něco málo o jednotlivých kolejích. Neustále jsem se rozhlížela po svých nových spolužácích a vypadaly stejně nervózně jako já.

Vešli jsme do obrovské síně, kde u čtyř dlouhých stolů seděla spousta dalších žáků. Zastavily jsme se kousek od profesorského stolu a začalo zařazování do kolejí. Profesorka rozevřela dlouhý pergamen a začala číst jména. Z našich řad pomalu vystupovali vystrašení prváci a sedali si na starou dřevěnou židli. Klobouk, který jim posadila profesorka na hlavu, začal najednou mluvit.

"Evansová, Lily." řekla z ničeho nic profesorka.

Pomalu jsem přistupovala ke stoličce a sedla si. McGonagalová mi posadila na hlavu onen moudrý klobouk, a rychle odstoupila pryč. Klobouk se zachvěl a začal vyluzovat nejrůznější zvuky. Po chvilce mi došlo, že to jsou slova a věty.

"Jste velmi nadaná a chytrá, slečno."

"Hmm, ale jako nejcennější a nejmocnější z vašich schopností je odvaha. Tak je to tedy NEBELVÍR." poslední slovo klobouk zvolal na celou síň.

Rychle jsem se zvedla a utíkala k červenému stolu, který se začal velmi radovat, když jsem k němu přistupovala. Rozřazování ale pokračovalo. Držela jsem Sevovi palce, moc jsem chtěla, abychom byly ve stejné koleji. Rady prvňáků ubývaly a k našemu stolu se přidalo pár dalších včetně obou chlapců z vlaku.

"Snape, Severus."

Nervózně jsem ho pozorovala a držela mu palce. Klobouk se rozhodl velice rychle:

"ZMIJOZEL."

V tu chvíli jsem pevně zavřela oči a hluboce povzdechla. Sev se na mě smutně podíval a pak už zmizel v davu své nové rodiny.

"Hele ten tvůj kámoš se vážně dostal do Zmijozelu, mě se hned zdál nějaký divný." řekl ještě rozcuchaný kluk.
Lily se na něj krátce podívala a okamžitě se od něj znechuceně odvrátila.

***

"Lil, vstávej, za chvilku nám začínají dějiny."

Otevřela jsem oči a nade mnou se skláněla moje kamarádka a spolubydlící Aniie.

"Cože co to povídáš." řekla dost zmateně Lily.
"No říkám, že za pár minut nám začínají dějiny a ty ještě ležíš v pyžamu."

Okamžitě jsem sebou trhla a začala si konečně uvědomovat přítomnost. Je to všechno už tak dávno, od toho okamžiku uběhlo skoro celých sedm let.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 4. června 2010 v 19:22 | Reagovat

páni, takhle to vypadá už hodně dobře

2 Péťa Péťa | E-mail | 27. června 2010 v 5:58 | Reagovat

mooooc dobrá povídka....Moc se mi líbí.

3 Lottie Lottie | Web | 21. října 2010 v 22:37 | Reagovat

Hezká povídka. Začala jsem jí číst na www.fanfiction.potterharry.net a zaujala :).
Jestli chceš mužeš se kouknout ke mě, mám tam také povídku. Jen z prostředí Bradavic tedy. :) Samozřejmě nenutím.. xD (kdyžtak v Rubrace ^^Nepojmenovaná_povídka^^ ono to teda neni skoro vidět, že je to tam napsaný, ale buďiš xDD)

4 Shadowofhope Shadowofhope | Web | 29. října 2011 v 11:24 | Reagovat

jejda :D super som zvedavá čo bude dalej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama